Slovníček lukostřeleckého slangu

CHRÁNIČ Pro intenzívní a pravidelné střílení z luku je potřeba se vybavit pomůckami, které nám ochrání prsty držící a vypouštějící tětivu. Chránič prstů je v lučištnickém slangu nazýván packou. Velmi častou a nezbytnou pomůckou je používání chrániče předloktí ruky, která drží při střílení luk (tlaková paže). Chránič předloktí je někdy označován jako manžeta.

KONČÍK Tento specifický a originální spojovací segment je nalepen na koncovou konusovou část dříku šípu anebo nasunut či vsunut do koncové části dříku šípu. Záleží na konstrukci šípu. Končík slouží k dočasnému spojení a přenosu energie napjaté tětivy do vystřelovaného šípu.

NOSIČ Je to speciální segment na luku, který nese, drží, opírá a podpírá šíp do něj založený. Pro tuto podpěrku a opěrku šípu se mezi lukostřelci vžil název zakládka.

SOUSTŘEL Na rozdíl od střelců pracují (střílejí) lukostřelci se střelivem opakovaně, a to mnohonásobně. Agregace zapíchnutých šípů v terči koresponduje se stupněm vyzrálosti základní lukostřelecké techniky závodníka. Agregace nebo-li seskupování anebo též soustřel šípů pomáhá mimo jiné závodníkovi velmi brzy ve skupině používaných šípů rozpoznat šíp nerovný.

TLAKOVÁ+TAHOVÁ PAŽE Nátahem anebo natahováním luku rozumíme natáhnutí či napnutí tětivy tlakem lukové končetiny (ruka držící luk) a tahem tětivové končetiny (ruka držící tětivu).

TERČ Za cíl se při moderní střelbě z luku používá papírový terč, na kterém je natištěno buď desetikruhové barevné pole (základní barvy spektra) se žlutým středem (halová, venkovní dráhová lukostřelba) anebo pětikruhové černé pole se žlutým středem (terénní lukostřelba). Terč se připevní na terčovnici.

TERČOVNICE Vystřelené šípy musíme zachytit a zabrzdit vhodným materiálem. K tomu účelu se dříve povětšinou používala kroucená a lisovaná sláma nebo určité druhy tepelně-izolačních materiálů. Z praktických i ekonomických důvodů se pro výrobu záchytného a tlumícího bloku (terčovnice) v současnosti nejvíce využívá kombinace desek polystyrénu a naformátovaných pásů hobry.

TOULEC Při střelbě z luku využíváme toulec jako zásobník střeliva. Používáme tři základní typy. Klasický na zádech, z kterého se vytahují šípy přes rameno. V moderní sportovní lukostřelbě se uplatňují dva druhy. Oba visí na opasku do půli stehen lukostřelce. Z jednoho se vytahují šípy téměř kolmo dopředu, z druhého pak pod ostrým úhlem šikmo nahoru.

ZAMĚŘOVAČ Od počátku střelby z luku míření znamenalo instinktivní činnost. To znamená, že se mířilo citem a zkušeností, a to nejdříve přímo pohledem na cíl a později přes hrot anebo po šípu. Mířidlo na moderním luku má pouze jeden záměrný bod (buď muška nebo hledí) a používá se pojmenování zaměřovač.

ZBROJÍŘ V českém lukostřeleckém sportu je jen několik lidí, kteří jsou schopni odborně a kvalitně pečovat o udržování, opravování a seřizování luků, šípů a doplňků. Najdou se však i takoví, kteří jsou schopni pro lučištníky potřebné náčiní i vyrábět. Lukostřelci takového odborníka, kteří pečuje o udržování a opravování jejich výstroje , výzbroje či náčiní nazývají zbrojíř.