 |
               |
|
|
Šípy prošli obrovským vývojem, ale přesto zůstávají dnešní šípy podobné těm, které se používali před mnoha tisíci lety. Šíp je nosník, který má za úkol pojmout co nejvíc energie z tětivy a spotřebovat ji za letu. Šíp při letu kmitá, což, pokud toto kmitání není příliš silné, není na škodu. Kmitání je způsobeno stlačením energie příjmané z tětivy a vychýlením z osy letu. Optimálního kmitání využíváme ke stále stejnému a přesnému startu šípu. Dříve se šípy vyráběly ze dřeva (cedr, houslařský smrk, borovice), jindy z rákosu nebo ze šípkového keře. Každý lukostřelec má jinak dlouhý pracovní nátah luku, a to znamená i jinou délku šípu, z čehož vyplívá že u šípu určujeme několik různých parametrů. Pro střelce je také důležité aby měl dostatek stejných šípů, se kterými by mohl trénovat. Dříve měly šípy vyráběné ze dřeva, i když byly vyráběny z kvalitního materiálu, rozdílný průhyb (SPINE) a neměli stejnou hmotnost. Každý šíp měl charakteristické vlastnosti, což přesnosti příliš neprospívalo (dobře je to popsáno v knize Dva divoši, kde chlapci střílející z luku dávali svým šípům různá jména a "učili se je naspaměť"). Tento problém byl vyřešen firmou Easton (spracovatel kovových trubek), která koncem šedesátých let začala vyrábět šípy vyrobené z duralových trubek. Hlavní konstruktér a zároveň vynikající závodní lukostřelec pan Easton navrhl celou řadu průměrů trubek, různě hmotných hrotů, velikostí kormidel a končíků.
Šíp se skládá z dříku (různý materiál, většinou trubkový tvar), na dřík je ze předu připevněn hrot (špička, z jedné nebo více částí), na zadní část dříku (lidově trubce) je připevněn různě tvarovaný a různě velký končík, na zadní části jsou přilepena směrová kormidla (brčka), dnes plastová, nebo z krocaních brk. Šípy jsou k zakoupení v celku, nebo po částech a je možno je smontovat dle libosti.
